Teplotu

Teplotu je fyzikální veličina, která vyjadřuje míru tepelného stavu látky nebo systému. Z hlediska termodynamiky souvisí s průměrnou kinetickou energií částic a se statistickými chybami v jejich pohybu. Teplota je klíčovým parametrem při popisu stavů látky, fází a změn energií v procesech, jako jsou tání, var či chemické reakce.

Jednotky a měření

V SI soustavě je základní jednotkou termodynamická teplota Kelvin (K). Běžně se široce používají i stupně Celsia (°C), definované vztahem T(K) = t(°C) + 273,15. Fahrenheit (°F) se používá především ve Spojených státech a několika dalších zemích. Teploty se měří různými typy teploměrů, například odporovými teploměry (RTD), termočlánky, bimetalové teploměry a infračervené teploměry. Každá metoda má výhody a omezení v závislosti na teplotním rozsahu, prostředí a požadované přesnosti.

Základy a rozsah

Základní mezní hodnotou je absolutní nula, 0 K (−273,15 °C), při níž teoreticky ustává makroskopický pohyb částic. V praktických podmínkách se teploty mění v širokém rozsahu, což ovlivňuje fyzikální stavy látek, rychlost chemických reakcí a množství energie, které lze do systému dodat nebo z něj odebrat. Teplota se používá ve vědě i v technice, v meteorologii, průmyslu, biologii a chemii, kde určuje podmínky provozu a chování materiálů.