Spolehlivost

Spolehlivost je pojem, který vyjadřuje schopnost systému, dílčího prvku nebo člověka splnit svůj zamýšlený účel za stanovených podmínek po určitou dobu, případně pravděpodobnost, že nedojde k poruše během provozu. Jde o širší pojetí důvěryhodnosti, která se uplatňuje jak v technických systémech, tak v lidských a sociálních kontextech.

Původ slova spolehlivost vychází ze slovenského a českého slovesa spoléhat se; spolehlivý znamená důvěryhodný a schopen plnit úkoly. V technice a podnikové praxi se pojem používá k popisu schopnosti zařízení, komponentů a služeb pracovat dle očekávání a bez nadměrných poruch.

V technických oborech je spolehlivost klíčovým atributem výrobků a systémů. Reliability engineering se zabývá kvantifikací a zlepšováním spolehlivosti, například prostřednictvím funkcí spolehlivosti R(t) = P(T>t) a hustoty poruch f(t). Hazardní funkce h(t) = f(t)/R(t) popisuje riziko poruchy v čase. Kromě toho se používají rozdělení jako exponenciální, Weibull či lognormální. Důležité ukazatele zahrnují MTBF (střední čas mezi poruchami), MTTF (střední doba do poruchy) a dostupnost A = uptime /(uptime+downtime). Metody zahrnují testy zrychlené životnosti (ALT), preventivní údržbu a údržbový přístup RC M (Reliability-Centered Maintenance).

V psychometrii a sociálních vědách se spolehlivost týká konzistence měření. Typy zahrnují test-retest spolehlivost, shodu mezi hodnotiteli a interní spolehlivost (Cronbachova alfa). Spolehlivost je tedy nejen technický, ale i metodický ukazatel kvality dat a služeb.

V praxi spolehlivost zvyšuje bezpečnost, kontinuitu provozu a důvěru uživatelů. Mezinárodní standardy jako ISO 9001 a IEC 60300 rámují řízení spolehlivosti, kvalitu a údržbu v organizacích.