Smysluplnost

Smysluplnost je kvalita, která popisuje, že něco má význam, účel nebo hodnotu. Slovo vychází z kořene smysl a přípony -nost, která označuje stav nebo vlastnost. V češtině se pojem často používá při reflexi o životě, činnostech, vztazích a zkušenostech a vyjadřuje, do jaké míry se tyto věci zdají být pro člověka smysluplné a hodnotné.

Filozoficky se smysluplnost váže na otázky hodnot, existence a smyslu života. V běžné řeči se hovoří o smyslu života a o tom, zda naše cíle, práce a vztahy dávají našemu jednání smysl. Smysluplnost tedy označuje schopnost vnímat vlastní činnost jako relevantní a důležitou pro širší rámec života, a tím posilovat motivaci a koherenci jednání.

V psychologii a sociálních věd bývá smysluplnost spojována s pocitem účelu, koherence a významu. V logoterapii Viktora Frankla je hledání smyslu centrální motivací člověka a zdrojem odolnosti. V empirickém výzkumu se smysluplnost zkoumá jako součást pocitu smyslu života a bývá spojována s vyšší životní spokojeností, seberealizací a motivací k dalším krokům.

V praxi se smysluplnost probírá v pracovním prostředí, ve vzdělávání, dobrovolnické činnosti a péči o druhé. Její rozvoj se sleduje v organizačním i veřejném diskurzu jako prostředek k posílení motivace, soudržnosti a kvality života. Smysluplnost se liší od užitečnosti či zábavnosti tím, že klade důraz na vnitřní hodnotu a význam pro život jako celek, nikoliv pouze na okamžitý užitek.