Rozprostení

Rozprostření je pojem užívaný v češtině k popisu procesu nebo výsledku rozšíření prvků do širšího prostoru či časového období. Původně vychází ze slov roz- a prostřít, tedy rozkládat po ploše. V obecné rovině znamená rozprostření rozložení či rozptyl z jednoho či více výchozích míst do okolního prostoru.

V přírodních vědách se pojem používá k popisu distribuce látek, energií nebo informací. Například rozprostření tepla na ploše, rozptyl znečišťujících látek ve vodním toku, nebo šíření světla a radiace. V rámci fyziky bývá spojováno s mechanismy jako difuze (přirozené pronikání částic z oblasti s vyšší koncentrací do oblasti s nižší) a advekce (přenos látky hmotným médiem).

V biologii a ekologiích se rozprostření používá pro popis rozmístění organismů v prostoru, kolonizaci nových oblastí, migraci a změny hustoty populace v čase. V geografii a urbanismu mluvíme o rozprostření zástavby, urbanizaci či suburbanizaci a o tom, jak se město rozšiřuje do okolních oblastí.

V sociálních a ekonomických oborech se rozprostření týká šíření informací, technologií a inovací. V praxi se často používají modely rozptylu a distribuce, které popisují, jak se vlastnosti a jevy rozptylují prostorově i časově.

Použití termínu bývá v různých oborech odlišné; v některých kontextech bývá nahrazován slovy rozložení, rozšíření či šíření.