Postmoderní

Postmoderní je adjektivum odvozené od postmodernismu, kulturního a intelektuálního hnutí, které se začalo formovat ve druhé polovině 20. století. Označuje tendence a styly, jež vznikaly jako reakce na modernismus a jeho důrazy na pokrok, univerzální pravdy a jasné meta-narativy. Pojem se používá napříč oblastmi kultury – architektura, literatura, výtvarné umění, film a filozofie – a neznamená jediné jednotné učení, spíše soubor spřízněných přístupů.

Historicky se postmodernismus vyvíjel z architektury 1960.–70. let a literatury a filozofie 1960.–80. let. Je charakterizován skepsí vůči meta-narativům, deklarovanou oportunitou relativismu poznání, ironickým až pastichovým postojem a čerpáním z různých časových i kulturních stylů. Místo jednotného stylu preferuje plurality, koláž, citace a reflexivitu.

V literatuře a médiích se projevuje metafikcí, intertextualitou, hrou s žánry a vrstvením významů; v architektuře se objevuje eklekticismus, odkazy na historické styly a kritika funkcionalismu; ve filozofii a kulturních teoriích došlo k rozkladu jistot a k důrazu na kontext, konstruovatelnost poznání a problematiku moci a reprezentace.

Mezi významné autory a tvůrce bývají uváděni Umberto Eco, Italo Calvino, Thomas Pynchon; v architektuře pak Robert Venturi a další představitelé postmoderní architektury. Postmodernismus čelil kritice za relativismus, stylizaci a částečnou nekonzistenci; jeho vliv se projevuje napříč kulturou i po konci původního období a prolíná se s pozdějšími směry v globalizované, mediální kultuře.