Ovzduí

Ovzduí je proces zvyšování obsahu kyslíku v látkách, nejčastěji ve vodách nebo v biologických systémech, a to mícháním se vzduchem či dodávkou kyslíku. V češtině se pojem používá především ve spojení s aerací vodních prostředí a s průmyslovými či biologickými procesy, které vyžadují vyšší rozpuštěný kyslík.

Využití ovzduí zahrnuje vodní ekosystémy, odpadní vody, akvakulturu a některé fermentační a biotechnologické operace. Rozpuštěný kyslík (DO) je klíčovým ukazatelem ovzduí; nízké hladiny DO mohou omezovat dýchání organismů a zvyšovat produkci zápachů či snížit biologické rozkladače. Aerace podporuje oxidační procesy, nitrifikaci a rychlost rozkladu organických látek.

Způsoby provedení ovzduí zahrnují aktivní a pasivní metody. Aktivní aeraci zajišťují vzduchovací zařízení, jako difuzní vzduchovací kapky, plovoucí a povrchové aerátory, rotorové a šroubové vzduchovače; vzduch je ve vodě rozptýlen do kapaliny, čímž se zvyšuje DO. Pasivní aerace využívá kontaktu s atmosférou a turbulence v prostředí. V průmyslové praxi se ovzduí používá v čistírnách odpadních vod, ve vodních nádržích pro udržení kvality vody a v bioreaktorech pro aerobní mikrobiální kultury.

V kontextu půdy ovzduí souvisí s porézností a provzdušněním; zhoršená drenáž či zhutnění půdy může omezit výměnu plynů, což ovlivňuje kořenové dýchání a biologickou aktivitu.