Nacetyltransferázy

N‑acetyltransferázy (NAT) jsou enzymy, které katalyzují přenos acetylové skupiny z acetyl‑CoA na substráty obsahující aminoskupinu nebo hydrazinovou skupinu. Patří do rodiny GNAT (Gcn5‑related N‑acetyltransferases) a nacházejí se v širokém spektru organismů, od bakterií po člověka. Hlavní funkcí NAT je metabolismus a detoxikace xenobiotik; acetylace mění reaktivnost a rozpustnost látek a usnadňuje jejich vyloučení z těla. Substráty NAT zahrnují arylaminy a hydraziny, stejně jako některé léky a látky vznikající v organismu.

V lidském těle jsou nejvýznamnějšími izoenzymy NAT1 a NAT2, kódované geny NAT1 a NAT2. NAT1 je široce exprimována v mnoha tkáních; NAT2 působí především v játrech a ve střevech. Oba enzymy vykonávají N‑acetylaci aminoskupin na různých substrátech. Polymorfismy NAT2 vedou k fenotypům rychlého a pomalého acetylátoru, což ovlivňuje farmakokinetiku některých léků (isoniazid, hydralazin, procainamid) a expozici karcinogenům (aryl aminy). Klinické důsledky NAT1 polymorfismu jsou studovány, jejich dopad na léčbu je méně jednoznačný.

Klinický význam a aplikace: Genetické variace NAT2 se spojují s rozdíly v riziku onemocnění a s dávkováním léků podle acetylátorového statusu. Pomalý acetylátor může mít vyšší riziko nežádoucích účinků isoniazidu a delší expozici toxickým metabolitům; rychlý acetylátor může naopak vyžadovat úpravu dávkování některých léčiv.

V bakteriích a dalších organismech existují NATy (GNAT rodina), které se podílejí na detoksikaci a metabolismu antibiotik, a tím mohou ovlivňovat rezistenci. V biotechnologii se NATy využívají pro syntézu N‑acetylovaných sloučenin a pro studium mechanismů acetylace.