Imunizace

Imunizace, často označovaná vakcinace, je proces vyvolání ochranné imunity proti určité nemoci podáním vakcíny. Vakcíny obsahují inaktivované nebo oslabené mikroorganismy, jejich části, toxoidy či genetický materiál. Po očkování imunitní systém rozpozná antigen a vyvine paměťové B a T buňky, takže při skutečné infekci reaguje rychleji a účinněji.

Existují různé typy vakcín: inaktivované a živé oslabené (attenuované), subunitové a proteinové, toxoidy, konjugované, a také moderní mRNA či adenovirové vakcíny. Některé vyžadují posilovací dávky a doprovodné adjuvans, skladování v chladu a správný očkovací kalendář.

Cílem imunizace je chránit jednotlivce i komunitu (herd immunity). Očkovací programy se realizují na národní i mezinárodní úrovni, s cílem pokrýt děti a rizikové skupiny. Vakcíny významně snižují výskyt infekčních nemocí a jejich závažnost.

Bezpečnost je sledována během klinických zkoušek a následně systémem zdravotnického dohledu. Většina nežádoucích účinků jsou mírné a krátkodobé; závažné reakce jsou vzácné. Rizika očkování se porovnávají s riziky samotné nemoci.

Historicky očkování významně snížilo nebo vymýtilo řadu nemocí, např. neštovice. Rozsáhlé očkovací programy nadále zlepšují veřejné zdraví a snižují úmrtí na infekční nemoci.