Haploidní

Haploidní, od řeckého haploos „jednoduchý“, popisuje stav buňky nebo organismu, který obsahuje jen jeden set chromozomů. U eukaryot to znamená, že buňka nese jeden kopii každého chromozomu, tedy n. Oproti tomu buňka diploidní má dva sety chromozomů (2n). Haploidní buňky tedy nesou pouze jednu homologní sadu, a proto mají poloviční počet chromozomů oproti somatickým buňkám.

Rozšíření a výskyt: U živočichů a většiny organismů končí fyziologická gametogeneze haploidními gametami (spermie a vajíčka), které vznikají meiozou z diploidních germinálních buněk. Po splynutí dvou haploidních gamet vzniká diploidní zygota, která dále vyvíjí somatické buňky s 2n.

Životní cykly: U rostlin a řas se často střídají generace – sporofyt je diploidní a produkuje haploidní spory, z nichž se vyvíjí gametofyt. U hub bývá hlavní životní etapa haploidní (haplontický cyklus), přičemž zygota bývá krátkodobě diploidní. V některých organismech, například některých druzích řas a hřibovitých hub, lze narazit na různé hybridní nebo dikaryotické formy, které ovlivňují, kdy a jak se objevuje haploidie.

Genetika a význam: V haploidním stavu jsou recesivní i dominantní mutace přímo exprimovány, protože chybí druhé alely, která by mohla jejich projev maskovat. To má dopad na evoluci a selekci, rekombinaci během meiosis a rychlost adaptace. Většina bakterií a archaea má také haploidní genom, což usnadňuje rychlou reakci na změny prostředí. Haploidní tedy označuje základní typ chromozomální skladby v širokém spektru organismů.