Elektroanalytická

Elektroanalytické chemie je odvětví analytické chemie, které se zabývá analýzou chemických látek prostřednictvím elektrochemických metod. Cílem je určovat složení, koncentraci a kinetiku procesů na elektrodách na základě měření elektrických veličin.

Základní principy zahrnují elektrody a elektrolyt, redox reakce a rozlišování mezi Faradaickými a ne-Faradaickými procesy. Hlavní techniky zahrnují potenciometrii, amperometrii, voltmetrii (voltametrii), chronoamperometrii, cyklickou voltametrii a elektrochemickou impedance spektroskopii (EIS). Tyto metody umožňují v různých režimech mapovat reakční mechanismy, kvantifikovat látky a sledovat kinetiku procesů.

Přístrojové vybavení tvoří trojice elektrod: pracovní elektroda, referenční elektroda a konterová (nebo protější) elektroda. Měření se provádí pomocí potenciostatu nebo galvanostatu, které řídí napětí a sleduje proud. Integrované systémy často zahrnují ochranná obvody a software pro analýzu dat, kalibrace a interpretaci výsledků.

Aplikace elektroanalytických metod zahrnují environmentální analýzu (detekce těžkých kovů, pesticidů a dalších kontaminantů), klinickou analýzu (např. senzory pro krevní cukr či bioanalytické testy), potravinářství, průmyslovou kontrolu a materiálový výzkum. Významně se rozvíjejí miniaturizované a přenosné senzory pro rychlou a citlivou detekci.

Historicky elektroanalýza vychází z elektrochemie a zakotvené rovnice Nernstovy kvantitativní interpretace, Faradayových zákonů a rozvoje potenciostatů. Současnost klade důraz na citlivost, selektivitu a možnost integrace do spektra aplikací.