Deexcitace

Deexcitace je proces, při němž systém s vyšším energetickým stavem—atom, molekula či jádro—přechází do nižšího energetického stavu a při tom uvolňuje energii. Jde o obecný mechanismus návratu z excitovaného stavu k nižšímu a vyskytuje se v chemických, fyzikálních i jaderných kontextech.

U atomů a molekul bývá nejčastější radiativní deexcitace, při níž se energie vyzařuje ve formě fotonů. To má za následek fluorescenci nebo fosforescenci podle doby života excitovaného stavu. Neradiativní cesty zahrnují vibraci prostředí (vibrační relaxaci) a kolizní kvenching s okolím, případně přenos energie na sousední molekuly.

V jaderném oboru probíhá deexcitace obvykle emisí gamma fotonů. Alternativně může nastat vnitřní konverze, při níž se energie předá elektronu a ten je vyražen. Nad 1,022 MeV může vzniknout elektron-pozitronový pár. Excitované jádrové stavy mohou být isomery s dlouhými poločasy, jejichž deexcitace bývá pozdržena výběrovými pravidly.

Pozorování deexcitace se využívá ve spektrální analýze, jaderném výzkumu a v medicíně (jaderná medicína), stejně jako v materiálovém a environmentálním výzkumu. Detekce gamma záření a konverzních elektronů poskytují informace o energetických hladinách a procesech relaxace.