Apikální

Apikální je adjektivum používané v češtině v biologii, anatomii a souvisejících oborech k označení čehosi vztahujícího se k apexu, tedy k špičce či vrcholu struktury. Slovo pochází z latinského apex a přípony -alis. V klinické i vědecké terminologii se používá napříč oblastmi od buněčné až po makroskopické úrovně.

V anatomii a histologii se termín často vztahuje k apikálnímu povrchu epitelu, tj. straně buněk orientované k lumenu nebo směrem ven z tkáně. Apikální povrch bývá charakterizován mikroklky (mikrovilli), které zvětšují plošnou plochu a zlepšují resorpční či sekreční funkci. Polarita epitelií zahrnuje apikální, bazální a laterální domény.

V botanice se používá pro struktury na špici rostlin: apikální meristém je oblast primárního růstu na špičkách kořenů a stonků. Z něj vychází prodlužovací růst. Dále se mluví o apikální dominanci – řízení růstu postranních pupenů apikálním pupenem.

V stomatologii a lékařství se pojem objevuje například u apikálního otvoru (apical foramen) v kořeni zubu, který spojuje dentinové dutiny s apikálním koncem kořene. V kardiologii se používá pojem apikální pohled (apical view) při echokardiografii a mluví se také o apikálním infarktu, tedy infarktu lokalizovaném v apexu srdce.

V mikrobiologii a protistologii označuje apikální komplex soubor organel na apikálním konci buňky u některých parazitů rodu Apicomplexa, hrající klíčovou roli při vstupu do hostitele.