vysvetlení

Vysvětlení je české podstatné jméno označující čin nebo výrok, který něco objasňuje či zjevně vysvětluje. Pojem se používá v školství, vědecké a publicistické praxi i v běžné komunikaci k srozumitelnému vyložení jevů, jejich příčin, mechanismů nebo principů.

Etymologie: od slovesa vysvětlit, které vzniklo spojením prefixu vy- a kořene světlit (od světlý, světlo). Představuje obrazné “osvětlení” nejasností, tedy umožnění pochopení.

V filozofii a kognitivní vědě se vysvětlení zkoumá jako formální proces poznání. Rozlišují se typy jako kauzální (příčiny a mechanismy), deduktivně-nomologické a unifikační vysvětlení. Kritéria dobrého vysvětlení zahrnují jasnost, relevanci, konzistenci s důkazy, úspornost a kompatibilitu se stávajícími teoriemi.

V praxi se vysvětlení často doplňuje příklady, demonstracemi či schématy a usiluje o odkrytí příčin či principů, zatímco popis či instruktáž se více soustředí na samotný jev či postup bez vyvozování závěrů o příčinách.