voltaických

Voltaické články jsou elektrická zařízení, která chemickou energií přímo vyrábějí elektrický proud. V jejich jádru probíhá spontánní redoxní reakce mezi dvěma elektrodami ponořenými v elektrolytu; elektrody jsou propojeny vodičem, kterým teče elektrický proud z anody na katodu. Napětí článku vychází z rozdílu redoxních potenciálů obou elektrod a z vnitřního odporu článku.

Historie a pojmenování: Název vychází z jména italského fyzika Alexandra Volty, který v roce 1800 přišel s voltaickým sloupekm, prvním praktickým uspořádáním pro výrobu elektrického napětí. Jeho objev položil základ moderní baterií. Termín „voltaické články“ se používá vedle označení „galvanické články“ a vztahuje k zařízení, které generuje proud chemickými reakcemi.

Princip a typy: Voltaické články lze dělit na primární (neopakovatelné po vyčerpání) a sekundární (dobíjecí). Uvolněná energie se proměňuje do stejnosměrného proudu. Vnitřní chemie určuje napětí a dostupný výkon. K nej běžnějším chemickým soustavám patří primární zinkovo-uhlíkové a alkalické články; mezi sekundární patří olověné baterie, nikl–metal hydridové a lithium-iontové články.

Použití a dopady: Voltaické články jsou široce používány v přenosné elektronice, automobilových napájecích systémech, záložních zdrojích a ve velkém měřítku při skladování energie. Správná recyklace a environmentální ohledy jsou důležité kvůli použitým chemikáliím a kovům v různých typech článků.