tvarosloví

Tvarosloví, v češtině často označované jako morfologie, je část lingvistiky, která zkoumá vnitřní stavbu slov a jejich tvary. Jejím cílem je popsat a systematizovat způsoby, jimiž slova mění svůj tvar podle gramatických kategorií a jak z kořenů vznikají nová slova.

Tvarosloví se dělí na dvě hlavní oblasti: flexi (inflection) a derivaci (tvoření slov). Flexe zahrnuje skloňování podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen a číslovek a časování sloves. U podstatných jmen se sledují pády, čísla a rod; u sloves osoby, číslo, čas, způsob a vid. U přídavných jmen a číslovek se sleduje shoda v rodě, čísle a pádě podle podstatného jména. Derivace zahrnuje odvozování a skládání slov, což přidává předpony či přípony, případně spojuje slova a mění jejich slovní druh a význam.

Tvarosloví také pracuje s paradigmatickými systémy a třídy slov, které určují pravidelnost nebo nepravidelnost tvarů v jednotlivých vzorech skloňování a časování. V rámci analýzy se používají paradigmatické tabulky a morfologické rozbory, které umožňují identifikovat kořen, kmen a afixy. Tvarosloví je klíčovou součástí výuky gramatiky, jazykového zpracování a lexikálního popisu jednotlivých jazyků.