státnosti

Státnost je status politického útvaru, který je uznáván v mezinárodním právu a politice jako stát. Základní atributy státnosti bývají trvalé obyvatelstvo, vymezené a kontrolovatelné území, suverénní vláda a způsobilost vést zahraniční styky. Uznání ostatními státy, i když není formálním požadavkem pro existenci, podstatně posiluje legitimitu a mezinárodní postavení státu.

Montevideo Convention on Rights and Duties of States (1933) stanoví čtyři klasické znaky státnosti: trvalé obyvatelstvo, vymezené území, vládu schopnou prosazovat své pravomoci a respektovat mezinárodní právo a schopnost vstupovat do mezinárodních vztahů. V praxi se realizace těchto znaků může lišit; existují státy, které plně splňují kritéria (de jure), a státy, které faktičnou mocí existují (de facto), leč nemusí být plně uznány mezinárodním společenstvím. Rozlišuje se také suverénnost a autonomie; některé útvary mohou mít vysokou míru autonomie, avšak chybí plná mezinárodní suverenita.

Státnost je často spojována s pojmem národnost; stát je politicko-právní rámec pro správu a reprezentaci v mezinárodním systému, národnost pak představuje kulturní a identitní identitu obyvatel. Historicky se státnost formuje a mění prostřednictvím procesů, jako je centralizace moci, vytvoření institucí, vymezování území, války, mírové dohody či dekolonizace.