solenoidové

Solenoidy, také solenoidová zařízení, jsou elektromechanické přístroje, které mění elektrický proud na lineární pohyb. Generují magnetické pole v cívce kolem železného jádra a pohybují plunžerem v dutině. Slouží k rychlému a spolehlivému posunu, uzavření nebo otevření mechanismů.

Konstrukce obvykle zahrnuje vinutou cívku, pohyblivé jádro (armaturu) v válcové komoře, těsnění a vratnou pružinu. Jádro bývá z laminovaného železa, aby se omezily vířivé proudy. U některých provedení tvoří solenoidové ventily řízený průchod kapaliny či plynu.

Princip činnosti je jednoduchý: průchodem proudu se vytváří magnetické pole, které posouvá plunžer. Při odpojení se vrací pružinou. Některé solenoidy jsou latching a udrží polohu po krátkém pulzu proudu, aniž by vyžadovaly stálé napájení.

Typy zahrnují lineární solenoidy (lineární pohyb), rotační solenoidy (převod na otáčení) a solenoidové ventily. Rozlišují se podle typu napětí (DC, AC), počtu cívek a způsobu návratu či uchování polohy.

Použití zahrnuje průmyslovou automatizaci, automobily, dveřní zámky, tiskárny, lékařské přístroje a domácí spotřebiče.

Výhody: jednoduchost, rychlá odezva a kompaktnost. Nevýhody: spotřeba energie, tvorba tepla a mechanické opotřebení při vysokém cyklu. Při výběru se hodnotí síla, zdvih, napětí a provozní prostředí.