regenerací

Regenerací (regenerací) je proces obnovy struktury a funkce poškozené tkáně či ztraceného orgánu u živých organismů. Regenerace se odehrává na buněčné, tkáňové a orgánové úrovni a může zahrnovat nahrazení chybějících buněk i rekonstrukci celé tkáně. U některých organismů probíhá prostřednictvím specializovaných buněčných oblastí zvaných blastemy, které tvoří novou tkáň. Příkladem jsou planárie a hydra; u savců je regenerace často omezenější a probíhá spíše v rámci hojení a kompenzačního růstu.

Základní mechanismy zahrnují aktivaci kmenových či progenitorových buněk, jejich proliferaci a diferenciaci, a remodelaci extracelulárního matrix. Signální dráhy jako Wnt/β‑katenin, Notch, FGF a BMP koordinují vznik nové tkáně. Lokální zánět a imunologické procesy mohou regeneraci napomáhat i ji brzdit; jizvy bývají spojovány s omezenou regenerační kapacitou.

Regenerační schopnosti se liší mezi organismy. Planárie a hydra dokážou regenerovat velkou část ztracených částí těla; některé obratlovce, například salamandra, regenerují končetiny. Savci mají omezenější možnosti; játra vykazují vysokou regenerační kapacitu prostřednictvím hyperplazie buněk; kůže a kost také regenerují, často s omezenou funkční dokonalostí.

Regenerační medicína usiluje o podporu těchto procesů pomocí buněčné terapie, tkáňového inženýrství a genové či biomateriálové intervence. Přístupy zahrnují kmenové buňky, růstové faktory, scaffoldy a tvorbu organoidů či 3D bioprinting. Hlavní výzvy jsou imunitní reakce, zajištění cévního zásobení, kontrola diferenciace a integrace regenerované tkáně.