reflexivních

Reflexivních jevů se v gramatice označují konstrukce, u nichž děj směřuje zpět na podmět. V češtině jde o široké spektrum jevů, které vyjadřují, že osoba nebo věc, která koná činnost, je zároveň objektem této činnosti, případně že činnost má na subjekt jen určité dopady. Reflexivita se může projevovat různými prostředky, nejčastěji prostřednictvím reflexivních zájmen se a si.

V češtině se reflexivita nejčastěji vyjadřuje reflexivními zájmenny. Zájmenně se používá se: se u třetí osoby jednotného i množného čísla a dále u ostatních osob v různých časových formách, například ráno se sprchuji, on se zamiloval, radovat se. Zájmeno si má funkci dárce či pro sebe (např. udělej si kafe) a někdy vyjadřuje vzájemnou činnost (navzájem si pomáháme).

Slovesa, která mají reflexivní význam, bývají označována jako reflexivní slovesa nebo pronominální slovesa. Patří sem například zamilovat se, sprchovat se či radovat se. Některá slova mohou mít význam i bez reflexivního zájmena, avšak s reflexivem získávají odlišný význam či stupeň vidu. V jiných případech reflexivní význam vyžaduje ještě doplňkové prvky (např. na sebe, sám sebe, navzájem).

Reciprocita bývá vyjadřována zvlášť: bratři si pomáhají, spolupracují si navzájem. Reflexivita tedy zasahuje jednotné i množné číslo a bývá flexibilně kombinována s časováním a svalováním významu.