predikace

Predikace (predication) je gramaticko-semantická relace mezi podmětem a predikátem ve větě. V češtině označuje to, co o subjektu říkáme: jakou vlastnost má, jaký děj se na něm odehrává nebo jaký je jeho stav či vztah. Predikát bývá vyjádřen slovesem, slovesně-přísudkovým konstruktem nebo, v některých případech, i jmenným prvkem s copulou být.

Mezi hlavní typy patří slovesná predikace, která vyjadřuje děj nebo stav slovesem (např. Pes štěká). A dále jmenná predikace, kdy predikát tvoří copula být a následující jmenný prvek (např. Dům je velký; Ona je doktorka). V některých jazycích existují i predikáty založené na adjektivech či jiných částech řeči, které plní funkci predikátu bez přítomnosti slovesného jádra.

Predikát-argumentová struktura (PAS) popisuje, jak predikát vyžaduje určité argumenty (např. podmět, předmět, doprovodné role) a jak jejich typ a počet ovlivňují syntaktické uspořádání věty. V jazykové shodě se někdy projevuje i shoda v osobě a čísle mezi podmětem a tvarovým tvarem predikátu.

Význam predikace spočívá v popisu vlastností, stavů, dějů a vzájemných vztahů, které věta vyjadřuje. Zkoumání predikace je klíčové pro porozumění syntaxe i sémantice a odráží rozdíly napříč jazyky, včetně jejich realizace a závislosti na argumentech věty.