pentatonická

Pentatonická stupnice, z názvu odvozená od řeckého pente (pět) a tonos (tón), je hudební stupnice složená z pěti tónů v rámci jedné oktávy. Je charakterizována absencí polotónů (semitonů) mezi některými sousedními tóny, což jí dává úsporný a otevřený zvuk.

Nejčastější formy jsou major (velká) pentatonická a minor (malá) pentatonická. Major pentatonická stupnice má tóny 1, 2, 3, 5 a 6 ve vztahu k dané tónině (např. C, D, E, G, A). Minor pentatonická má tóny 1, b3, 4, 5 a b7 (např. A, C, D, E, G). Obě varianty se dají transponovat do jakékoli tóniny.

Intervalově jde o zjednodušenou strukturu: major pentatonická obsahuje hlavní tertie a kvintu, zatímco minor pentatonická zahrnuje malou třetí a malý septakt, což napomáhá plynulým a konsonantním melodiím. Kvůli absenci některých polotónů zní často „otevřeně“ a bez napětí, což usnadňuje improvizaci i melodické opakování.

Použití pentatonických stupnic je široké po celém světě. V tradičním lidovém a funkčním hudebním kontextu jsou snadno improvizovatelné a dobře se hodí pro melodie bez složitých modulací. V západní populární hudbě a rocku či bluesu major i minor pentatonika často slouží jako jádrový materiál pro sóla a riffy; bluesová varianta obvykle zahrnuje přidání tzv. blue note a rozšiřuje se na šest tónů.