monoteisták

Monoteizmus (z řeckého *monos* – jediný a *theos* – bůh) označuje náboženské vyznání, při kterém věřící uctívají jediného boha. Tento koncept se liší od polyteismu, kde jsou uctívány více božstev, a od henoteismu, kde je uznáván jediný bůh, ale nevyřezává se výlučnost jeho existence. Monoteistické náboženství se vyznačuje vírou v transcendentního, všemohoucího a vševědoucího boha, který je zároveň zdrojem morálky a smyslu života.

Nejvýznamnější monoteistická náboženství jsou judaismus, křesťanství a islám, známé jako abrahámovské náboženství, protože všechny sahají k Abrahamovi jako svému zakladateli. Judaismus, nejstarší z těchto náboženství, se vyvinul v Starověkém Izraeli a klade důraz na poslušnost Božích přikázání, které jsou shrnuty v Desateru. Křesťanství, vzniklé v 1. století našeho letopočtu, přijímá Ježíše Krista jako syna božího a spásitele lidstva. Islám, založený v 7. století, uznává Muhammada za posledního proroka a Korán jako svatou knihu.

Monoteistické náboženství ovlivnilo kulturu, právo a politiku mnoha civilizací. Například křesťanství se stalo dominantním náboženstvím v Evropě a ovlivnilo její právní systémy, zatímco islám se rozšířil po Střední a Jižní Asii, severní Africe a částí Evropy. Judaismus, i přes menší počet vyznavačů, má významný vliv na západní filozofii a právo. Monoteistické náboženství také přispělo k rozvoji etiky a lidských práv, klade důraz na rovnost všech lidí před Bohem a na morální odpovědnost.

I přes společné kořeny se jednotlivá náboženství liší v detailních naukách, rituálech a interpretacích. Například křesťanství a islám se odlišují v pojetí Ježíše Krista a v důrazu na Korán versus Bibli. Přesto sdílejí společné hodnoty, jako je víra v jednoho boha, poslušnost vůči němu a snaha o spravedlivé a morální životní vedení.