konformaní

Konformita, někdy označovaná jako konformismus, je sociálně-psychologický fenomén popisující tendenci jedince upravovat své názory, postoje a chování tak, aby souhlasily s normami nebo postoji skupiny, ve které se nachází. Konformní změna může být krátkodobá i dlouhodobá a vycházet z různých motivů, často z kombinace sociálního tlaku a přesvědčení o správnosti sdílené perspektivy.

Důvody konformity bývají rozlišovány na normativní vliv, kdy jedinec touží po sociálním schválení a vyhýbá se konfliktu, a informační vliv, kdy osoba přijímá názory skupiny jako spolehlivější zdroj. Obě složky mohou vést k přijetí chybného názoru, pokud skupina chybně interpretuje informace nebo ji považuje za jediný zdroj poznání.

Klasické výzkumy konformity: Aschovy experimenty z 50. let ukázaly, že lidé často volí nesprávnou variantu délky čar pod tlakem ostatních, aniž by byl sám přesvědčen. Pozdější práce rozšířily pohled na konformní chování v pracovních týmech, školách a veřejném prostoru; ukazují, že konformita může posilovat sociální koordinaci, ale také vést k myšlení skupiny a omezení kritického úsudku.

Kulturní a kontextuální faktory ovlivňují míru konformity; obecně bývá uváděna vyšší konformita v některých kolektivistických kulturách a v uzavřenějších sociálních prostředích. Konformita má důležité důsledky pro individuální svobodu, rozhodování organizací i politické procesy a bývá diskutována z hlediska adaptivity i rizik pro kritické myšlení.