kondicionování

Kondicionování je proces formování chování prostřednictvím učení. Tento pojem je úzce spojen s behaviorální psychologií, kde se rozlišují dva hlavní typy: klasické a operantní kondicionování.

Klasické kondicionování, popsané Ivanem Pavlovym, se týká asociace neutrálního stimulu s přirozeným stimulem, který vyvolává určitou reakci. Po opakovaném spojení začne neutrální stimul sám o sobě vyvolávat tuto reakci. Příkladem je Pavlovův pes, který se naučil slintat při zvuku zvonku po spojení zvonku s jídlem.

Operantní kondicionování, rozvinuté B. F. Skinnerem, se zaměřuje na posilování nebo oslabování chování v závislosti na jeho následcích. Chování, které je odměněno (posíleno), má tendenci se opakovat, zatímco chování, které je potrestáno, se snižuje. Odměny mohou být pozitivní (přidání něčeho příjemného) nebo negativní (odebrání něčeho nepříjemného). Tresty mohou být také pozitivní (přidání něčeho nepříjemného) nebo negativní (odebrání něčeho příjemného).

Kondicionování hraje významnou roli v lidském i zvířecím učení a je základem pro pochopení mnoha forem adaptivního i maladaptivního chování. Používá se v různých oblastech, včetně terapie, vzdělávání a tréninku zvířat.