isomerací

Isomerace (izomerie) je chemický proces, při němž látka mění formu na jinou izomerickou formu se stejným sumárním vzorcem, avšak s odlišnou strukturou nebo prostorovým uspořádáním atomů. Izomery se liší jen v uspořádání atomů, nikoli v chemickém vzorci, a jejich rozlišení bývá důležité pro fyzikální vlastnosti i chemické chování látky.

Existují dva hlavní druhy izomerů. Konstituční (strukturální) izomery se liší pořadím vazeb mezi atomy a jejich spojeními. Stereoisomery mají identické vazby, ale liší se prostorovým uspořádáním. Stereoisomery se dělí na geometrické (cis-trans) izomery a optické izomery (enantiomery a diastereomery). Geometrické izomery vznikají kvůli omezené rotaci kolem dvojné vazby nebo kruhu; optické izomery mají nůžkovité nebo chiralitu, která vede k odlišnému chování v aktivním prostředí.

Izomerace může probíhat různými mechanismy. Termicky, fotochemicky nebo za přítomnosti katalyzátorů. Mechanismy zahrnují přerušení a vznik vazeb, migraci atomů nebo změnu konformace, a některé procesy vyžadují excitaci elektronů (např. světlo) k překonání energetických bariér. Tautomerie, například keto–enol tautomerie, se často považuje za zvláštní případ izomerie, protože mění rozložení atomů při zachování téhož sumárního vzorce.

Přínos izomerie je významný v chemii, biochemii a farmacii. Různé izomerní formy mohou mít odlišné fyzikální vlastnosti a biologickou aktivitu, což ovlivňuje účinnost léků, design materiálů a chemických reakcí.