foukání

Foukání je český podstatný jmeno od slovesa foukat, znamenající akt vydechnutí nebo vyfukování vzduchu. Označuje děj, při němž se vyfukuje vzduch, a může se vztahovat na přirozené proudění vzduchu i na vydechování vzduchu z těla. V běžné mluvě se používá k popisu větrného dění, například „silné foukání větru“, tedy situaci, kdy vítr prudce fouká. V kontextu lidského těla se pak používá ve spojení „foukání nosu“, tedy vyfukování vzduchu nosem při hygieně.

Slovo vzniklo od slovesa foukat s příponou -ání, která tvoří ze sloves podstatná jména. V češtině se takto tvoří řada dalších výrazů se stejným vzorem.

V souhrnu foukání pokrývá obecný akt vyfukování vzduchu a nachází uplatnění v popisech přírodních jevů i v každodenní hygieně.