evokování

Evokování je pojem používaný pro označení činnosti vyvolání něčeho do vědomí, do vnímání či do jiného stavu. Původně z latinského evocare, „vyvolat“. V češtině se používá v několika kontextech, často s různým významem podle oboru.

V obecné rovině evokování označuje proces vyvolání obrazu, vzpomínky, nálady či atmosféry. Podnět nebo zkušenost může evokovat určité emocionální či kognitivní reakce. V literatuře a umění se mívá řečeno, že určité popisy dokážou evokovat specifickou náladu u čtenáře.

V psychologii a neurovědách se hovoří o evokaci vzpomínek či kognitivních reakcí; například o evokovaných potenciálech (evoked potentials) vyplývajících z reakce mozku na konkrétní podněty. Evokování zde bývá spojeno s pojmy stimulace a asociace a je důležitým konceptem při studiu paměti a vnímání.

V okultních a spirituálních kontextech označuje evokování rituál vyvolání ducha, entity či božstva. Praktiky se často zakládají na invokacích, ochranných kruzích a specifických formách vyvolání. V jazykových textech bývá rozlišováno od běžného vyvolání, které znamená spíše vyvolání akce či reakce.

Celkově je evokování široce použitelný termín pro proces vyvolání něčeho do vědomí, do vnímání či do existence, a jeho přesný význam závisí na kontextu.