Vynechání

Vynechání je lingvistický a stylistický jev, při kterém se v řeči či textu vynechávají některé elementy, které by v gramatické struktuře bývaly obsaženy. V češtině se často uvádí také jako elipsa, tedy vynechání částí věty nebo celých vět, které z kontextu vyplývají. Cílem vynechání bývá zjednodušení sdělení, rytmické zdůraznění či zvýšení stylistického účinku.

Formy vynechání zahrnují vynechání podmětu (například v imperativu, kdy subjekt bývá nevyřčen), vynechání přísudku či jeho části, vynechání předmětu nebo dílčích členů věty, a také vynechání spojek či dalších slovních prostředků bez zásadního narušení srozumitelnosti. V literatuře či hovorové řeči bývá vynechání často záměrné a slouží k vyjádření rychlosti, tónu nebo citového naladění.

Příklady nejčastějšího vynechání:

- Přijď včas. (subjekt je vynechán, větná část je v imperativu standardně bez uvedeného subjektu)

- Chceš kávu? Dám. (druhá věta vynechává zájem o subjekt; implicitní “já”)

Využití vynechání bývá časté v mluvené řeči, v poezii a v literatuře, kde přispívá ke stylu a rytmu. Ve formálním písemném projevu bývá vynechání vnímáno jako méně vhodné, pokud ohrožuje jasnost sdělení. V češtině se vynechání posuzuje podle kontextu a záměru autora; nadměrné vynechání totiž může způsobit nejasnost či migraci významu.