Sekvencování

Sekvencování je proces určování pořadí nukleotidů v molekule DNA nebo RNA, nebo pořadí aminokyselin v molekule proteinu. V biologii se nejčastěji používá v kontextu genetiky pro zjištění genetické informace. Tato informace je uložena v DNA ve formě čtyř nukleotidů: adenin (A), guanin (G), cytosin (C) a thymin (T), nebo v RNA, kde je thymin nahrazen uracilem (U).

Historicky bylo sekvencování složitým a časově náročným procesem. První metody, jako například Sangerovo sekvencování, vyžadovaly použití radioaktivních izotopů a gelovou elektroforézu. S rozvojem technologie se objevily metody zvané sekvencování nové generace (NGS), které umožňují rychlé a hromadné sekvencování milionů fragmentů DNA současně. Tyto metody zásadně zrychlily a zlevnily získávání genetických dat.

Sekvencování má široké uplatnění v různých oblastech. V medicíně pomáhá identifikovat genetické predispozice k onemocněním, diagnostikovat nemoci a vyvíjet cílené terapie. V zemědělství se využívá pro šlechtění rostlin a zvířat s žádoucími vlastnostmi. Význam má i ve forenzní vědě pro identifikaci osob. Studium sekvencí také přispívá k pochopení evoluce a evolučních vztahů mezi organismy. Analýza sekvenčních dat vyžaduje pokročilé bioinformatické nástroje pro zpracování a interpretaci velkého množství informací.