Evapotranspirace

Evapotranspirace je souhrnný proces odpařování vody z povrchu země a rostlin do atmosféry. Zahrnuje dvě složky: evaporační z půdy, vodních ploch a sněhu a transpiraci rostlin prostřednictvím stomat, která vydává vodní páry. Společně určují množství vody, které se za určité období dostane do ovzduší, a tvoří klíčovou součást hydrologického cyklu.

Procesy evapotranspirace jsou řízeny jádrem meteorologických podmínek (sluneční záření, teplota, relativní vlhkost, vítr) a stavem povrchu (vlhkost půdy, typ porostu, doba vegetace). Při dostatečné půdní vlhkosti ET odpovídá skutečnému odpařování, zatímco při suchých podmínkách se ET snižuje, i když klimatické podmínky mohou podporovat vysokou potenciální evapotranspiraci.

V praxi se rozlišuje skutečná evapotranspirace ETa a potenciální evapotranspirace PET. PET představuje množství vody, které by bylo odpařeno a transpirovalo za ideálních podmínek dostatečné půdní vlhkosti a vegetace; ETa odpovídá skutečnému odpařování za aktuálních podmínek. Rozdíl PET-ETa ukazuje stupeň vodní nedostatečnosti.

Pro odhad ET se používají experimentální metody (lysimetre, eddy covariance, sap flow) a modelové přístupy (vodní bilance, Penman–Monteithův vzorec). Penman–Monteith je široce používaný pro odhad PET; další metody zohledňují vegetační pokryv a mikroklima. Evapotranspirace má význam pro vodní hospodářství, zemědělství, modelování sucha a plánování zavlažování.