rýhy

Rýhy jsou dlouhé, mělké prohlubně, kanálky nebo žlábky na povrchu různých materiálů. Jde o obecný pojem pro struktury vzniklé třením, erozí nebo zvětráváním, které vytvářejí souvislé linie či drážky. Vzhledem k širokému použití slova se rýhy vyskytují v přírodě i v lidské činnosti: mohou být geologické, biologické, technické či umělecké povahy.

Způsoby vzniku dělíme na přírodní a antropogenní. Přírodní rýhy vznikají činností vody, větru, mrazu a gravitace, často postupně a na velkých plochách. V geologii bývají rýhy spojovány s abrazí ledovcem, s erozí tekoucích vod a s působením zvětrávání. Antropogenní rýhy vznikají záměrně při výrobě a údržbě povrchů: drážky pro lepší uchopení, odvodnění, vedení kapalin, nebo jako dekorativní prvky.

V praxi se rýhy vyskytují na skalních površích, v keramice, na dřevěných površích a na kovových plochách. Jejich tvar, délka a hloubka vyjadřují procesy, kterými byly vytvořeny, a proto slouží jako indicie pro určité historické či funkční parametry daného povrchu. Slovo rýha tedy odkazuje na širokou škálu prohlubní, jejichž význam se odvíjí od kontextu.