nízkoteplotní

Nízkoteplotní je adjektivum používané v češtině k popisu jevů, procesů, materiálů a zařízení, která pracují nebo se vytvářejí při relativně nízkých teplotách. Co se považuje za nízké teploty, závisí na oboru; v elektronice bývá řešeno v řádu desítek až stovek stupňů Celsia, v keramice jde o sintr při teplotách nižších než u konvenčních keramických systémů a v plazmě o plazmové stavy s nízkou teplotou plynu, kdy elektronová energie může být vysoká i při nízké teplotě média.

Použití nízkoteplotních technologií bývá spojeno s přednostmi, jako je snížení tepelných změn a degradace citlivých součástek, nižší energetická náročnost a zkrácení výrobních cyklů. V praxi se pojem uplatňuje v řadě oblastí: nízkoteplotní pájení využívá slitiny s nízkým tavením (např. indium-based, tin–bismuth) pro spojování teplotně citlivých dílů; nízkoteplotní plazma se používá pro povrchové úpravy, sterilizaci a depozice materiálů; nízkoteplotní sintr a keramika umožňují výrobu keramických dílů při nižších teplotách. V fyzice a senzorice se hovoří o nízkoteplotních ensemblech a systémech pracujících při teplotách blízkých prostředí, často s využitím kryogenních podmínek nebo nízkoteplotních magnetických procesů.

Přesný význam termínu zůstává vázán na kontext daného oboru; obecně kontrastuje s vysokoteplotními technologiemi, které vyžadují vyšší tepelné zatížení a teploty. Dílo odkazuje na koncept nízkých teplot jako specifického režimu v dané disciplíně.