lizozómák

Lizozómák jsou membránou obklopené organely, které se nacházejí v buňkách eukaryotických organismů, včetně člověka. Jejich hlavním úkolem je rozklad biologicky aktivních molekul, jako jsou bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny a lipidy. Lizozómové enzymy, nazývané lysozymy, jsou schopny rozkládat složité makromolekuly na jednodušší látky, které mohou být následně využity buňkou nebo vyloučeny z ní.

Lizozómy se tvoří v Golgiho aparátu, kde se z endosomů oddělují a získávají specifické enzymy. Tyto organely se pohybují po buňce a sloučí se s endosomy nebo fagolysosomy, kde dochází k rozkladu požíraných částic, jako jsou bakterie, viry nebo odumřelé buňky. Tento proces se nazývá autofágie, pokud se rozkládá vlastní buněčný materiál, nebo heterofágie, pokud jsou rozkládány cizí látky.

Lizozómy hrají klíčovou roli v buněčné imunitě a udržování homeostázy. Jejich funkce je důležitá také pro odstranění poškozených organel nebo buněk, což zabraňuje hromadění škodlivých látek. Poruchy v činnosti lizozómů mohou vést k různým onemocněním, jako jsou lysosomální skladovací choroby, které způsobují hromadění nerozložených látek v buňkách a následné poškození orgánů.

Lizozómy jsou také přítomny v některých buněčných typech mimo cytoplazmu, například v neutrofilech, kde se nacházejí v granulích a pomáhají při fagocytóze a zánětlivých reakcích. Jejich acidické vnitřní prostředí, zajištěné protonovými pumpami, optimalizuje činnost enzymů, které by v neutrálním prostředí nebyly aktivní.