externé

Externí je české přídavné jméno označující něco, co leží mimo daný systém, organizaci nebo rámec; znamená tedy vnější, nepřidružený k interním procesům. V literatuře a běžném jazyce se používá pro popis objektů, služeb či procesů působících zvenčí, případně pro zdroje pocházející zvenčí. Jako protiklad se častěji užívá interní (interní, vnitřní).

Etymologie: slovo externí pochází z latinského externus, do češtiny bylo rozšířeno z latiny a je dnes standardně používáno v různých oborech. Oblíbené synonymum v některých kontextech bývá vnější, ale významově není totožné s externí, která často klade důraz na původ či působení zvenčí vůči určitému systému.

Použití: externí se hojně uplatňuje v informatice a technice (externí zařízení, externí disk, externí paměť), v obchodní praxi (externí spolupracovník, externí služba, externí audit) a v dalších oborech (externí prostředí, externí zdroje). V češtině lze externí užívat jak v adjektivní formě před podstatným jménem (např. externí disk, externí partner), tak v některých spojeních jako název institučních nebo procesních kategorií (externí audit, externí servis).

Gramatika: externí se skloňuje jako běžné české přídavné jméno. V nominativu jednotného čísla odpovídá rodově i vzorům: mužský i ženský tvar jsou stejné (např. externí disk, externí služba), neutrum používá tvar také externí (např. externí zařízení). V plurálu se mění podle rodu podstatného jména: externí zařízení, externí služby.

Související pojmy: interní, vnější, externí audit, externí spolupracovník.