elektrostatickou

Elektrostatická síla je jedním z základních projevů elektromagnetické interakce mezi nabitými částicemi. Tento jev je popsán zákonem, který popsal francouzský fyzik Charles-Augustin de Coulomb v roce 1785. Podle Coulombova zákona je síla mezi dvěma bodovými náboji přímo úměrná jejich velikostem a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti mezi nimi. Síla působí podél spojnice obou nábojů a může být buď přitažlivá (pokud náboje mají opačné znaménka) nebo odpuzující (pokud mají stejné znaménko).

Elektrostatika se zabývá studiem elektrických nábojů v klidu, tedy bez pohybu. Základní jednotkou elektrického náboje je coulomb (C), pojmenovaný po Charlesovi Coulombovi. Elektrický náboj je kvantován, což znamená, že existuje nejmenší možný náboj, který se vyskytuje v přírodě, a to náboj elektronu (značka *e*), který je přibližně 1,602 × 10⁻¹⁹ C. Náboj může být kladný nebo záporný, přičemž kladný náboj je definován jako náboj protonu.

Elektrostatické jevy jsou běžné v každodenním životě, například při tření různých materiálů, což vede k přenosu elektrických nábojů a následnému vzniku elektrostatické elektřiny. Příkladem může být statická elektřina na syntetickém oblečení nebo při chůzi po koberci, kdy dochází k nabití těla a následnému výboji, například při dotyku s kovovým předmětem. Tyto jevy mohou být i škodlivé, například při práci s výbušninami nebo v elektronice, kde mohou způsobit poškození citlivých součástek.

Elektrostatika má také praktické aplikace, jako jsou elektrostatické filtry, kopírky nebo malířské stroje, které využívají principy elektrostatické přitažlivosti k separaci částic nebo nanášení barevných pigmentů. V průmyslu se elektrostatika využívá také při výrobě plastových a papírových výrobků.