Samohlásky

Samohlásky jsou zvuky produkované při volném průchodu vzduchu hrtanem a ústní dutinou bez výrazného uzávěru. Slouží jako jádro slabik a určují rytmus a plynulost řeči. V češtině i v mnoha dalších jazycích se samohlásky liší délkou, kvalitou a v některých jazycích i tónem.

V češtině existuje šest základních kvalit samohlásek: a, e, i, o, u a y. Dlouhé samohlásky se zapisují v pravopise diakritikou jako á, é, í, ó, ú, ý. Délka samohlásek je v češtině fonemická, tedy krátké a dlouhé formy mohou měnit význam slov. V běžné řeči se délka může v některých pozicích mírně ztrácet, zvláště v rychlém tempu.

Artikulace samohlásek se dělí podle polohy jazyka (přední, střední, zadní) a podle kulování rtů (kulované vs. bezkulové). V češtině má většina samohlásek stabilní, zatím plně artikulovanou podobu, která se v dialektech jen málo mění. Charakteristická je also pevnost systému diakritiky, která v psané formě napovídá, jaký zvuk má být vysloven.

V písemné češtině diakritika nad samohláskami (á, é, í, ó, ú, ý) označuje jejich délku, zatímco krátké formy (a, e, i, o, u, y) bývají bez znamének. To umožňuje rozlišovat významy slov a poskytuje základní pravidla výslovnosti; dialekty mohou vykazovat určité odchylky v kvalitě či délce samohlásek.