Jedovatost

Jedovatost je míra škodlivosti látky, která po kontaktu s živým organismem vyvolá poškození zdraví nebo smrt. V toxikologii se hodnotí akutní i chronické účinky na různé orgánové soustavy. Expozice může nastat po požití, vdechnutí nebo styku s kůží. Výsledek závisí na dávce, době expozice, chemické povaze látky a citlivosti jednotlivce.

Rozlišení pojmů: chemická jedovatost (toxikita) popisuje úroveň nebezpečí chemických látek. Biologické toxiny a jedovatost organismů zahrnují látky vyrobené nebo uvolněné v organismech (např. botulotoxin, aflatoxiny) a jedy, které využívají živočichové či rostliny k ochraně či lovu. Jed bývá dodáván injekčně, orálně, vdechnutím či kontaktem s pokožkou; jed u živočichů se často označuje jako jed.

Měření a mechanismy: mezinárodní standardy klasifikace a názvosloví zajišťují systémy jako Globální Harmonizovaný systém (GHS) a CLP. Efekty se hodnotí pomocí LD50 (smrtelná dávka pro 50 % testované populace) a NOAEL/LOAEL (bezpečná a nejnižší hladina expozice). Mechanismy účinku zahrnují enzymové inhibice, narušení buněčného metabolismu, poškození orgánů a nervového systému; některé látky jsou akutní, jiné chronické, teratogenní, mutagenní či karcinogenní.

Využití a ochrana: poznání jedovatosti je klíčové pro medicínu, průmysl a bezpečnost práce. Identifikace a kontrola expozice snižují rizika pro veřejnost i pracovníky. Informace o nebezpečných látkách bývá uvedena na obalech, v bezpečnostních listcích a v národních regulacích.