inzulínem

Inzulín je hormon produkovaný beta-buňkami pankreatu, který reguluje hladinu glukózy v krvi. Zvyšuje vstřebání glukózy do svalů a tukové tkáně a zároveň tlumí glukoneogenezi v játrech, čím pomáhá snižovat krevní cukr po jídle a udržovat stabilní glykemii.

V medicíně je inzulín klíčovou léčbou diabetes mellitus typu 1, kde jeho nedostatek způsobuje vznik onemocnění. U typu 2 se inzulín často používá v případě selhání perorálních antidiabetik a dalších terapií. Terapie se snaží napodobit přirozený vzorec sekrece inzulínu, a proto se používají různé formy inzulínu.

Existují různé druhy podle rychlosti nástupu a délky účinku. Krátkodobě působící a rychle působící inzulíny se užívají před jídlem nebo spolu s ním, zatímco prodloužené (dlouhodobě působící) inzulíny zajišťují bazální potřebu. Kromě toho existují kombinované přípravky a v některých případech inzulínové pumpy; inhalovaný inzulín je další alternativou.

Podání se nejčastěji provádí subkutánně injekčně nebo perem, výjimečně intravenózně v nemocničním prostředí. Správné dávkování vyžaduje individuální režim a pravidelné monitorování hladiny cukru v krvi a HbA1c. Důležité je dodržování injekčních technik, rotace míst vpichu a včasné opatření proti hypoglykemii.

Historicky byl inzulín objeven v roce 1921 Bantingem a Bestem; od té doby došlo k vývoji lidského a porovnání inzulínů analogových, které nabízejí širší škálu možností terapie.